THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Banda, která sjížděla Evropu po boku KORN i DIMMU BORGIR a přece hraje něco úplně odlišného. Řekl bych odlišného od všeho, co si umíte představit. I když… Pokud si dokážete představit to, že se domácí HENTAI CORPORATION sjeli koksem, uklidnili trávou, navrch si dali tripa a částečně zastydli u hipíků jste blízko. Do toho si ale představte kytaru a basu, jenž to hrnou jako buldozer, a ty nejchemičtější hamondky a jsme skoro u výsledku. A zapomněl jsem na šílenství. Chris Georgiadis není tak úplně svéprávný týpek. Rozhodně ne uprostřed svého vlastního koncertu.
Jsou tři čtvrtě na devět a koncert začíná. Žádné předkapely. Proč taky? Hned na počátku je „Invisible Hand“ z posledního alba „Two Hands“. To, že nepůjde jen o ochutnávku aktuálního alba předznamenává hned další skladba, kterou je „Ansient Snake“, v tu chvíli si všímám, že zvuk by mohl být trochu ostřejší, alespoň o ždibec. Věnuji pohled ke zvukařskému velínu. TURBOWOLF mají vlastního zvukaře, takže se asi nic dělat nedá.
Při klipovce „Rabbits Foot“ už mají lidi provozní teplotu a jsou tu první náznaky stagedivingu. Chris tomu divočení v mnohém pomáhá. Jeho vyhublé tělo s obličejem Franka Zappy má pohybové nadání, které jde přirovnat k Cedricu Bixlerovi z AT THE DRIVE IN. Na prknech tancuje kozáčka, skáče, svíjí se na zemi a pokouší se o charleston během jedné skladby. Za klipovkou „Rabbits Foot“ jde chemický hit „Solid Gold“ a to už vlčí úplně všichni. Basačka Liana pouští svůj nástroj a tancuje v pitu, chrastíc při tom rumba koulí. Lidé z publika okupují pódium a hrají na klávesy. Atmosféra pro mě doznává vrcholu. Při „Big Cut“ jsou snad všechny ruce nahoře. Na sedmičce je něco ke stovce lidí, ale atmosféra v prvních řadách je naprosto strhující.
Je vidět, že malý klub TURBOWOLF celkem svědčí. Ke konci setu mám už pocit, že Chrisovi opravdu hráblo. U baru leze na židličku a v sedmičce s nízkým stropem leze na barovou židli a stagedivuje. Aby ho lidi donesli až k podiu, není tak snadné. Strop na Sedmičce není rovný a tak se dostává do slepé uličky, kdy mu hrozí umačkání o strop. Jeho výraz v tu chvíli je k nezaplacení. Směs adrenalinu, strachu a rock’n’rollové zběsilosti vytočené na maximum.
„Lets Die“ ukončilo koncert, na kterém se sešli kravaťáci, metly, hipsteři, hípísáci, vestičkáři i šedovlasí pamětníci. Co mám povídat. Stálo to za to. Rockový nářez, podobně jako před pár týdny na CROBOT.
Praha, Strahov 007 - 28. dubna 2015
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.